Der Rosenkavalier

Po archaicky dramatických jednoaktovkách Salome a Elektra hledal Richard Strauss pro svou další operu lehčí, veselejší námět ve stylu Mozartových operních komedií – což byl záměr, s nímž se rád ztotožnil i Hugo von Hofmannsthal. Ve svém libretu vytvořil umělou rokokovou Vídeň s přesvědčivými, ale smyšlenými zvyky a dialekty, kterou Strauss na hudební straně ještě vylepšil anachronickými valčíky. V tomto fantazijním Vídni plném radosti ze života, frašek a tradičních třídních rozdílů, ale také plném deprese a morbidity se odráží nejen 18. století, ale především Belle Époque, která se chýlila ke konci. Straussova partitura tak opět nabízí celou bohatost orchestrálních barev, téměř bezuzdné rozkošování, které vrcholí v závěrečném triu, které je z hlediska hudební krásy nepřekonatelné, ale také ukazuje hluboké zlomy. Jen několik let před rozpadem Rakousko-Uherska se Růžový kavalír stává rozloučením s celou epochou.